Historie školy

Vznik Obecné školy u sv. Kříže Většího

Na Františku existovala škola už od zavedení všeobecné školní docházky Marií Terezií. Na základně školských reforem z roku 1869 byla zavedena povinná školní docházka a v blízkosti bývalého Anežského kláštera byla vytvořena Obecná škola sv. Haštala, která sídlila v domě č. p. 1017-I. vedle Obecního dvora (dnešní ulice U Obecního dvora č. 11) a měla pět tříd pro chlapce a tři pro dívky. 
Městská rada se přesvědčila, že prostory této školní budovy nestačí. Okresní školní rada podal návrh, aby byla stávající škola rozdělena na chlapeckou a dívčí a pro obě školy byla postavena nová budova. Městská rada tento návrh schválila 29.5.1893. Místo pro novou školní budovu bylo vyhlédnuto na Svatojánském náměstí (dnešní nám. Curieových) proti kostelu sv. Šimona a Judy na místě bývalého kláštera Cyriáků, kde stál ještě v r. 1891 kostel sv. Kříže Většího. 
Tuto parcelu zakoupilo město a vystavělo zde moderní školní budovu (na nároží Dušní ulice a tehdejšího Svatojánského náměstí – dům č. p. 886, dnes budova na nám. Curieových 2). V budově pak byla umístěna Škola obecná pro chlapce u sv. Kříže Většího (nazvaná podle kostela na jehož místě byla postavena), Škola obecná pro dívky u sv. Haštala (té byl ponechán původní název ještě nerozdělené školy) a opatrovna. V této školní budově se začalo vyučovat 23.9.1893. Současná Základní škola je pokračovatelkou obecné školy chlapecké, a proto bych chtěla nastínit její podobu až do dnešní podoby.

Přeměna a vývoj struktury obecné školy až po dnešek

Od svého vzniku byla škola rozdělena na dvě samostatné obecné školy, dívčí a chlapeckou. V r. 1898 byla chlapecká obecná škola rozdělena na chlapeckou školu obecnou a obecnou školu spojenou se školou měšťanskou. Dívčí obecná škola byla spojena se školou měšťanskou. Tato struktura oddělené chlapecké a dívčí školy přetrvala první republiku. K jejich spojení a vytvoření koedukovaných tříd došlo až později. Po roce 1948 byla v této budově vytvořena škola národní a škola střední. 
Po vydání nového školského zákona v roce 1953 byla struktura školy změněna – v budově byla umístěna tzv. jedenáctiletka. Škola osmiletá a další tři vyšší ročníky. Ve školním roce 1960/61 byla školská soustava opět změněna. V této školní budově zůstala ZDŠ a vyšší ročníky se přestěhovaly do nově upravených prostor v Hellichově ulici. Pro velké množství žáků a omezené možnosti prostorové byla v r. 1985, kdy odtud vyšel poslední žák deváté třídy, škola byla přeměněna na ZŠ osmiletou. Ovšem od školního roku 1996/97 je zde 9. ročník opět. Po této stručné procházce dějinami a změnami v této budově bych se chtěla opět vrátit na začátek jejího „života“.

Učitelská a podučitelská místa na Obecné škole u sv. Kříže Většího

Při založení školy bylo zřízeno pět postupných tříd a v nich prozatímně vytvořeno jedno místo řídícího učitele a čtyři místa definitivních učitelů. K těmto místům světských učitelů patřila ještě místa vyučujících náboženství. Pro každé vyznání bylo náboženství vyučováno zvlášť a proto byl počet míst církevních učitelů proměnlivý. Pohyboval se však mezi třemi až pěti. 
Ovšem ještě v prvním roce historie školy bylo jedno z míst učitelských přeměněno v místo podučitelské. Pro velký počet žáků byla ve školním roce 1894/95 zřízena ke každé třídě postupné jedna třída paralelní. Z původních tří učitelských míst zůstaly pouze dvě, jedno místo bylo opět přeměněno v místo podučitelské. V paralelních třídách pak vzniklo jedno místo učitelské a čtyři podučitelská. V roce 1895 byla zřízena i třída 6. – v ní vzniklo jedno místo podučitelské. Tato situace trvala několik dalších let. Ve škole vyučovalo sedm učitelů a čtyři podučitelé. Ke změně došlo ve školním roce 1897/98. 
V následujícím školním roce byla dekretem z 29.7.1898 zrušena 6. třída a přípisem z 24.9.1898 byla stávající škola rozdělena na samostatnou školu obecnou a obecnou školu spojenou se školou měšťanskou. Na samostatné obecné škole zůstala tři místa učitelská a dvě podučitelská. Tento stav se nezměnil až do 1. světové války. Ve školním roce 1893/94 přišel do školy jako řídící učitel František Skuhravý, který zde působil až do r.1901/02, kdy byl definitivně penzionován. Na jeho místo nastoupil Jaromír Smutek, který v této funkci pracoval až do začátku 1. světové války. Ne všichni učitelé však v této škole vydrželi tak dlouho. Docházelo zde k mnohým změnám.

Definitivní změny v učitelském sboru

První změny v učitelském sboru nastaly už v prvním roce existence školy. Jeden z učitelů, sem jmenovaných, na vlastní žádost zastával místo podučitelské na Škole u Nejsvětější Trojice. Během dalších let zde málokterý učitel zůstal déle než dva roky. Většina z nich si podávala žádosti na c. k. Okresní školní radu o přeložení. Tito učitelé a podučitelé velmi často odcházeli na blízké obecné školy – ke s. Jindřichu, k Nejsvětější Trojici, na Karlov nebo na Hrádek. Několik jich také přešlo na Obecnou školu spojenou se školou měšťanskou v Holešovicích na Maninách. 
Pouze menšina učitelů byla přeložena přípisem c. k. okresní školní rady. Tito pak většinou odcházeli na školy venkovské. Ovšem na školy venkovské odcházeli vyučující i na svou vlastní žádost, většinou žádali o přeložení do obce, kde se narodili. Někteří učitelé poukázaní na zdejší školu sem vůbec nenastoupili a zůstali na svém původním místě, odkud žádali rovnou o přeložení na jinou školu. Ale proč? Proč z této školy učitelé přímo utíkali? 
Jedním z možných vysvětlení jsou platové podmínky. Průměrný učitelský plat v Českých zemích byl 2800 korun ročně. Na zdejší škole byl učitelský plat ještě nižší než tento průměr – činil 2700 korun. Oblast Františku byla už od poloviny minulého století vyhlášenou chudinskou čtvrtí a je tedy možné, že se tato situace promítla i do učitelských platů. Druhou možnou odpovědí na otázky odchodu pedagogů je jejich snaha přejít na prestižnější ústavy,kterých bylo v okolí několik. Je zajímavé, že nejen učitelé, ale i zámožnější rodiče dětí patřících do tohoto školního okrsku se škole u sv. Kříže Většího vyhýbali. Jek je zapsáno ve školní kronice, děti z bohatších rodin velmi často navštěvovaly Obecnou školu u sv. Jindřicha, nebo Obecnou školu u Nejsvětější Trojice. 
Třetí možné řešení problémů s učitelstvem může pravděpodobně souviset se sociálním postavením žáků školy. Většina z nich pocházela z nejchudších rodin (což ilustrují dlouhé seznamy „dobrodinců“ školy zaznamenané v kronikách), které často nemohly, nebo nechtěly posílet své ratolesti do škol. Jak uvádějí zápisy, v 90. letech 19. století bylo až dvě třetiny rodin napomínáno pro špatnou docházku chlapců. Po přelomu století se situace výrazně zlepšila – napomínána byla necelá čtvrtina rodin. Špatnou finanční a materiální situaci v rodinách žáků dokládá fakt, že pouze malá část z nich platila tzv. “školní plat“, většina žáků byla od této platby osvobozena. Je také nutné zdůraznit, že učitelé z této školy nejen odcházeli, ale i na ni přicházeli. Byli to většinou vyučující, kteří teprve přišli do Prahy a škola u sv. Kříže Většího byla jejich prvním místem, mnozí z nich však školu záhy opouštěli.. 
Dále na školu přicházeli čerství absolventi učitelských ústavů. Ti zde většinou zůstávali pouze jeden nebo dva roky. Velmi často na této obecné škole vykonávali první pedagogickou praxi před složením zkoušky způsobilosti. Změny v obsazení učitelského sboru měly jak charakter trvalý (učitelé a podučitelé přicházeli a odcházeli), tak dočasný (mnozí z učitelů prodělávali lehčí i těžší choroby).

Zástupy a suplování

Zástupy a suplování byly ve zdejší škole běžnou záležitostí, stejně jako ve školách jiných. Jedním z důvodů zástupů byla skutečnost, že pedagogové přidělení na tuto školu nemohli z různých důvodů nastoupit. Řídící učitel tuto situaci řešil místem „zatímního učitele (podučitele) extra statutum“. Vyučující v této funkci ve škole zůstával pouze tak dlouho, jak bylo nezbytně nutné. Učiteli (podučiteli) extra statutum byli buď suplenti, nebo bývalí řádní vyučující, kteří už požádali o přeložení, ale museli zůstat ještě nějakou dobu vyučovat. Stávalo se, že učitelé zůstávali na téže škole i po svém přeložení další školní rok, nebo alespoň jeho část. Tak vznikaly zajímavé situace. 
Například jeden z učitelů Obecné školy u Nejsvětější Trojice byl přeložen sem na František, ale nemohl nastoupit, protože učitel, který měl vyučovat na jeho místě nemohl odejít z Obecné školy u sv. Havla. Takto podobně vypadala situace ve většině škol – existovala zde jakási řetězová reakce. Suplování bylo před první světovou válkou také velmi časté. Mělo ovšem jiný charakter než dnes. Pokud učitel chyběl pouze několik dní, vyučování buď odpadlo, nebo byli žáci spojeni s třídou paralelní. 
Učitel paralelní třídy musel v takovém období vyučovat přes sto žáků najednou, což byl velmi těžký úkol. Proto při delším onemocnění vyučujícího bylo ve třídě suplováno. Nesuploval nikdo ze stálých učitelů (podučitelů), ale tento úkol vykonával suplent či suplentka. Ti na Obecnou školu na Františku přicházeli a odcházeli. Suplování probíhalo nejen za nemocného, ale také za vyučujícího, který dostal z nějakého důvodu dovolenou. Často byl nemocný učitel zastupován dlouhou dobu, protože dostal volno jak na vyléčení nemoci, tak na dobu rekonvalescence. 
Jak uvádí první svazek školní kroniky, velké epidemie infekčních nemocí zasáhly školu pouze několikrát, a to především žáky a vyučující nižších ročníků (první a druhé třídy). Proto bylo v těchto ročnících suplováno častěji. Je zajímavé, že mezi suplenty bylo několik žen, které na František přicházely učit poměrně pravidelně, i když se jednalo o chlapeckou obecnou školu. Myslím si, že situace v učitelském sboru, jeho nestabilita a časté změny, souvisí také se sociálními poměry rodin, které své syny do školy zapisovaly. Proto bych pro ilustraci rozebíraného problému chtěla uvést charakteristiku složení žáků Obecné školy u sv. Kříže Většího.

Sociální poměry v rodinách žáků

Většina chlapců pocházela z průměrných a chudých rodin. Národností byli všichni žáci Češi, za celé, v této práci zpracované období, navštěvoval školu pouze jediný žák jiné národnosti. Byl to bulharský chlapec, jehož rodiče žili a pracovali v Praze. Až na několik výjimek bydleli všichni žáci ve školním obvodu, který ke škole patřil. Všichni žáci školy „příslušeli“ buď do Prahy, nebo na venkov, tedy do Čech. Z hlediska náboženství dominovali katolíci, těch bylo přes 95%. 
Z dalších vyznání byla zastoupena evangelicko-helvetská, evangelicko-augsburgská a mosaická víra. Výjimkou byl za celé mnou sledované období jeden římský katolík, jeden starokatolík a sedm chlapců víry židovské. Pokud se podíváme na stáří chlapců, nastupovali všichni do školy starší než šest let, pátou třídu absolvovala většina z nich do čtrnácti let a šestou do šestnácti let. Ve školní kronice je také uvedeno, že byli všichni žáci pod lékařským dozorem okresního lékaře. Tuto funkci zastával do školního roku 1901/02 MUDr. Preininger a po něm ji převzal MUDr. Klíma. V roce 1898 byly v budově školy zřízeny parní lázně, kterých využívali žáci, vyučující a také členové tělocvičného spolku Sokol. Touto stručnou charakteristikou sociálních poměrů mezi žactvem bych chtěla hlavní část své práce uzavřít.